Asklepion

Introduction, aim: Ceramic is a mixture of inorganic non-metallic materials. The history of the ceramic is dated since Paleolithic age. It is used, for example for production of jewelry, dishes, the construction industry, sculpturing and of course in dentistry. Ceramic is hard, strong, thermal and electrical nonconductive and it has an aesthetic appearance. Due to increasing patient's demands for beautiful and natural smile, the ceramic is a good choice for this aesthetics work. The ceramic mimics very well the optical features of hard dental tissues such as enamel and dentin. Therefore, ceramic becomes a material, which is used every day in dental labs. It is used for production of all-ceramic, porcelain fused to metal (PFM), and core crowns or bridges, inlays, onlays, aesthetic veneers, and also fixtures and supra-constructions of dental implants. The selection of ceramic for the required ceramic work should not only include the aesthetics of the future ceramic work, it is also important to consider mechanical properties of the ceramic. Occlusion forces increase in the oral cavity from frontal to lateral segment while the demands for aesthetics decrease in this direction. The ceramics which is a suitable solution for frontal segment, might not be suitable for lateral segment and vice versa. That is why the objective of our paper is to describe, compare and classify some mechanical properties of ceramic used in dentistry. Methods: For our review focused on mechanical properties of ceramics we collected the relevant data from specialized books and literature dealing with the topic of ceramic available in the PubMed database. These studies were critically evaluated for this review. Conclusion: The knowledge of mechanical properties of dental ceramic is crucial. Thanks to this knowledge, dentist can choose suitable material, which best meets specific requirements for dental restoration. On the other hand, the ignorance can lead to unsatisfactory results up to failure of dental restoration.

Fibroepiteliální polypy jsou benigní nádory vycházející z pojivové tkáně. Jsou mezodermálního původu, kryté obvykle dlaždicovým epitelem, nejčastěji se nacházejí na kůži, v urogenitálním traktu nebo v oblasti dolních cest dýchacích. Mohou být ojedinělé nebo vícečetné. Jejich rozměry obvykle nepřesahují 1-2 milimetry. Zcela výjimečně mohou dosahovat obrovských rozměrů. V literatuře byl popsán obří fibroepiteliální polyp o velikosti 42 centimetrů. Přestože etiologie a faktory způsobující nadměrný růst nebyly objasněny, uvádí se, že růst může vyvolat především chronické mechanické dráždění, obezita a inzulinová rezistence, lymfatická stagnace a chronický zánět. Možnosti odstranění těchto projevů jsou chirurgické snesení, laserové ablace, elektrokauterizace, kryodestrukce a další. Existují i možnosti domácího ošetření. Vždy je však nutná pečlivá diagnostika.

Použití takzvaných zubních miniimplantátů je rychle se rozšiřující pre-protetickou metodou. Roste jak počet stomatologů, kteří miniimplantáty využívají, tak počet ošetřených pacientů a též rozmanitost systémů na trhu. Nedostatečnost recenzované literatury týkající se této problematiky neumožňuje shrnout problematiku vyčerpávajícím způsobem. Autoři mají s touto technikou více než desetileté osobní zkušenosti. Název práce implikuje zatím neúplný obraz skutečných možností této technologie. V zásadě lze shrnout toto: Miniimplantáty jsou prediktabilní metodou zvýšení retence snímatelných náhrad. Mají jen velmi úzké možnosti použití v dlouhodobé fixní protetice. Svým malým průměrem jsou omezeny jak esteticky, tak mechanicky proti konvečním implantátům a nemohou je tak zcela nahradit. Mají však výhodu v situacích s omezenou nabídkou šíře alveolárního výběžku u pacientů, kde z jakýchkoli důvodů (anatomické, finanční, zkušenosti ošetřujícího) nelze použít konveční implantáty. Významnou výhodou jsou malé ekonomické a časové náklady, které umožňují zpřístupnit ošetření za pomoci implantátů širšímu okruhu zubních lékařů i pacientů. Článek se nezabývá velmi úspěšným využitím této techniky v ortodoncii.

The authors have verified the efficiency and safety of laser and high-frequency gingivectomy in non-periodontal indications. Within a prospective, non-selective study, they treated and monitored 357 dental areas in 139 teeth.Out of the total number, 248 areas were treated wtih a diode laser, 980nm; 109 areas with high-frequency electrocautery. The following parameters were monitored: a) regeneration of the marginal gingiva; b) generation of iatrogenic recessions or periodontal pockets; c) bleeding from gingival sulcus during probing; d) changes in tooth vitality; e) patient's subjective evaluation. The authors identified a high degree of safety in both laser and high-frequency gingivectomy, with no significant difference between these two methods. Laser gingivectomy appears to have a wider indication range, while high-frequency gingivectomy requires lower financial expenses.© (2003) COPYRIGHT SPIE--The International Society for Optical Engineering. Downloading of the abstract is permitted for personal use only.