Příspěvek se věnuje otĂĄzce datovĂĄnĂ­ vzniku průčelĂ­ domu čp. 784/II na VĂĄclavskĂŠm nĂĄměstĂ­ v Praze na NovĂŠm Městě, k jehoĹž přehodnocenĂ­ poskytujĂ­ klíčovĂ˝ podnět historickĂŠ fotografie. Na jejich zĂĄkladě mĹŻĹžeme soudit, Ĺže vznik průčelĂ­ nelze nadĂĄle spojovat s adaptacĂ­ domu na hotel, kterĂĄ proběhla v letech 1911–1912, ale je třeba jej klĂĄst do doby dřívějĹĄĂ­. PramennĂŠ doklady i stylovĂ˝ charakter průčelĂ­, podle mĂ­něnĂ­ autorky, nejvĂ­ce svědčí pro spojenĂ­ jeho pĹŻvodu se zĂĄsadnĂ­ přestavbou celĂŠho objektu, jeĹž proběhla v 80. letech 18. stoletĂ­. Příspěvek ovĹĄem dĂĄle poukazuje i na novodobĂ˝ komplikovanĂ˝ a předevĹĄĂ­m mĂĄlo zdokumentovanĂ˝ stavebnĂ­ vĂ˝voj domu, v jehoĹž dĹŻsledku průčelĂ­ ve svĂŠ pĹŻvodnĂ­, snad pozdně baroknĂ­ podobě zĹŻstalo zachovĂĄno jenom na zmiňovanĂ˝ch fotografiĂ­ch a jeho současnĂ˝ stav je pouhou znehodnocenou ozvěnou. CĂ­lem člĂĄnku je primĂĄrně poukĂĄzat na nutnou revizi určenĂ­ stáří a pamĂĄtkovĂŠ hodnoty konkrĂŠtnĂ­ho objektu, mimoto je vĹĄak text takĂŠ ukĂĄzkou, jak mimořádnĂ˝ vĂ˝znam mĹŻĹže mĂ­t fotografickĂĄ dokumentace ve sluĹžbĂĄch dějin uměnĂ­ a pamĂĄtkovĂŠ péče.

Žegklitz / Protireformační kachlová kamna z hospodářského dvora v Nebřenicích (okres Praha-východ) ROČNÍK XXXIX / 2023 / č. 2 Při výzkumu společnosti Archaia Praha v areálu zámku v Nebřenicích bylo nalezeno redeponované torzo kamnového tělesa, související s nejstarší fází výstavby hospodářského dvora kolem přelomu 1. a 2. čtvrtiny 17. století. Skladba dochovaných kachlových reliéfů nasvědčuje tomu, že ikonografický program kamen byl vědomě koncipován jakožto protireformační. Takovému hodnocení odpovídá i osoba tehdejšího majitele a nejpravděpodobnějšího objednavatele kamen Ondřeje Hannewalda z Eckersdorfu, příslušníka pražského císařského dvora, tajného rady císařů Rudolfa II. a Matyáše a přesvědčeného katolíka nenáviděného stavovskou opozicí. during the excavations by the Archaia Prague company in the premises of the castle in Nebřenice, redeposited remains of a tiled stove were revealed, related to the earliest phase of the construction of the farmstead around the turn of the second quarter of the 17 th century. The reliefs of preserved tiles indicate consciously conceived counter-reformation iconographic meaning of the stove. This presumption corresponds to the owner and most likely purchaser of the stove, Ondřej Hannewald from Eckersdorf, a member of the Prague imperial court and the secret council of emperors Rudolf II and Matthias, who was a convinced Catholic hated by the estate opposition. Klíčová slova -Nebřenice (okres Praha-východ) -raný novověk -kachle -kachlová kamna -protireformace -Ondřej Hannewald z Eckersdorfu

Zavřel et al. / Archeologické doklady středověkých metalurgických aktivit v pražském Klementinu ROČNÍK XXXIX / 2023 / č. 2 Článek je zaměřen na doklady středověkých výrobních technologií, zejména na metalurgii drahých a neželezných kovů či jejich slitin (stříbra, bronzu a mosazi). Geochemický výzkum byl proveden metodou EDS-SEM. Předmětem studie jsou pece a další nálezy z areálu Klementina při západním okraji Starého Města pražského. Pominuty nejsou ani drobné nálezy objevené v okolí. Zdejší nálezy výrobních zařízení (pecí) či drobné relikty vzniklé při destrukci těchto objektů (fragmenty ze stěn pecí) a též artefakty náležející k dalším typům archeometalurgických nálezů (hrudky a úkapky slitin barevných kovů, struska, prubířské kameny, technická keramika, kadlub) přispívají k poznání specializovaných výrobních aktivit v Praze v průběhu 12. a 13. století. ArchAEoloGicAl EviDEncE of MEDiEvAl MEtAllurGicAl ActivitiES in PrAGuE'S clEMEntinuM -ProDuction AnD ProcESSinG of BronZE, BrASS AnD SilvEr the article focuses on documentation of medieval production technologies, especially on the metallurgy of precious and non-ferrous metals or their alloys (silver, bronze and brass). Geochemical analysis was carried out using the EDS-SEM method. under focus are furnaces and other finds from the clementinum area near the western edge of Prague's old town; reviewed are also the small finds discovered in the vicinity. the local finds of production features (furnaces) or small remains after their destruction (fragments from the walls of the furnaces) and also artefacts belonging to other types of archaeometallurgical finds (lumps and drops of non-ferrous metal alloys, slag, touchstones, technical ceramics, crucible) expand the knowledge of specialized production activities in Prague during the 12 th and the 13 th century.

Sv. Vintíř (něm. Gunther nebo Günther) náleží ke světcům spojeným s počátky klášterních komunit v Bavorsku a v českých zemích. O jeho působení a poustevnickém životě v lesích Šumavy ve 30. a 40. letech 11. století se zachovalo poměrně hodně zpráv. Byť jeho kult nepatřil v českých zemích k nejrozšířenějším, zapsal se do našich dějin zvláště díky místu svého posledního odpočinku v Břevnovském klášteře. Jeho hrob připomíná starobylá náhrobní deska objevená během výkopů v 1. polovině 18. století, o jejímž stáří a stylovém zařazení se vedou mezi historiky dlouholeté diskuse. Patří k památkám kamenického umění 13. století, nebo je výrazně mladší? Zpodobňovala původně jiného světce a po spojení se sv. Vintířem byla druhotně upravena? Následující článek si klade za cíl nastínit, nakolik může mechanoskopická analýza, tj. identifikace a následná interpretace stop po nástrojích, kterými byl kámen náhrobní desky sv. Vintíře opracován, přispět k řešení otázek spojených se vznikem tohoto náhrobku a s jeho dnešní podobou.

Příspěvek se zabývá dvěma stavebními fragmenty nalezenými v sekundárním uložení při ražbě kolektoru na Betlémském náměstí v Praze. Prvním je opukové přímočaré ostění s vnější částí probranou mělkým výžlabkem a s nálevkovitou částí na straně vnitřní. Druhým je klenební žebro s profilem protaženého klínu na jedné straně probraným velmi mělkým výžlabkem, na protilehlé straně téměř neznatelným. Pro oba prvky je sledována jejich dislokace v Čechách a doba jejich používání, jejíž těžiště spadá do 1. poloviny 14. století. Oba fragmenty s největší pravděpodobností dokládají gotickou přestavbu románského kostela sv. Filipa a Jakuba, dnes zaniklého, který se nacházel v těsné blízkosti nebo přímo v místě nálezu prvků.

Rozsáhlý archeologický výzkum uskutečněný na Národní třídě v Praze nám poskytl jedinečnou příležitost ke studiu různých fází městského vývoje. Především jsme sledovali předlokační osadu v závěru raného středověku, středověké protoměsto a město a vyspělou středoevropskou metropoli novověkého období. Analýzy archeozoologických a archeobotanických souborů nám zprostředkovaly informace nejenom o stravě tehdejších obyvatel v průběhu studovaného časového úseku, ale umožnily nám rovněž srovnání různých ploch v rámci zkoumané oblasti nebo srovnání materiálu různého původu (ručně vybírané vs. plavené vzorky). Kromě toho analýzy obohatily naše vědomosti o chovu zvířat a pěstování rostlin, o životním prostředí v lokalitě a jejím okolí v minulosti, o introdukci nových domestikovaných druhů a importu exotického zboží i o metodách samotného archeologického výzkumu.

Navzdory několika dekádám archeologického výzkumu areálu kláštera existuje pouze několik málo publikací věnujících se detailněji podobě nejstaršího osídlení této části Prahy. V předloženém textu jsou shromážděny výsledky archeologických výzkumů a je publikována aktualizovaná mapa všech archeologických akcí (plošných odkryvů, liniových řezů i bodových sond) realizovaných jak v areálu kláštera, tak v jeho nejbližším okolí od roku 1940. Důraz je kladen na zpřístupnění dokumentace terénních situací, které stavbě kláštera předcházely nebo které lze spojovat s dobou jeho založení. Pro srovnání je věnována pozornost i archeologickým dokladům počátku osídlení prostoru severovýchodní části Starého Města. Datování je postaveno na prokazatelném výskytu raně středověké keramiky z horizontu nádob s archaicky zduřelým okrajem s příměsí starší keramiky - nádob s kalichovitou profilací okrajů. V dalším plánu je vedena diskuse nad některými nálezy konstrukcí, které lze spojit s nejstarší fází výstavby kláštera.

Článek chce připomenout život a dílo italského mozaikáře ak. mal. Saura Ballardiniho (1925-2010), který od začátku 60. let 20. století do roku 1981 působil na pražské AVU jako pedagog a věnoval se monumentální mozaice. Jeho muzívní tvorba zůstává nedílnou součástí historie této výtvarné techniky v Čechách i jedinečným průsečíkem dobových požadavků kladených na tvorbu v rámci veřejných uměleckých zakázek a osobního vkladu umělce italského původu a školení. Autoři přinášejí výčet Ballardiniho mozaik dochovaných v České republice a detailněji se zabývají největší autorovou skleněnou realizací u nás, mozaikou Člověk dobývající nové horizonty vesmíru (1980) v Ústřední telekomunikační budově na Žižkově. Popisují okolnosti jejího vzniku, stejně jako osud díla v posledních letech, poznamenaný plánovanou demolicí objektu. Díky soukromé iniciativě příznivců muzívního umění se v roce 2019 podařilo mozaiku transferovat s perspektivou budoucího opětovného vystavení. Zachráněné dílo prošlo v letech 2019-2021 restaurováním. Součástí článku je tak i zkrácený popis restaurátorských procesů, stejně jako shrnutí poznatků, které přinesla materiálová analýza užitých skleněných tesser, pojiva i podkladových betonových desek.

Příspěvek rekapituluje nejnovější nálezy, reviduje dosavadní a přináší nový pohled na hodnocení především středověkého stavebního vývoje objektu bývalého kláštera dominikánek v areálu dnešního čp. 211 na Starém Městě pražském, který navázal na bývalou templářskou komendu. Přínosem je i bezpečná identifikace raně gotického věžového domu z 13. století - jednotraktového objektu přiléhajícího k nárožní věži, následně zakomponovaného do vrcholně gotické výstavby konventu dominikánek. Konvent vyrůstal ve dvou stavebních etapách, přibližně ve druhé a třetí čtvrtině 14. století. Dokumentační práce během adaptace východního křídla v letech 2016 a 2017 potvrdily vysokou míru zachování středověkých zdí a konstrukcí.

Po předčasné smrti architekta prof. Jana Kotěry v roce 1923 vnímala architektonická obec vybudování univerzitních budov na předmostí Čechova mostu na Starém Městě pražském, které projektoval, jako svého druhu pomník, mimo jiné také kvůli řadě peripetií, kterými si musel Kotěra během dlouhého procesu navrhování projít. Když ministerstvo veřejných prací pověřilo realizací staveb architekta Ladislava Machoně, svízele pokračovaly: projektová dokumentace, které se musel co nejvíce držet, nebyla dokončena, podléhal gesci tří ministerstev, jež se snažila vytvořit reprezentativní budovy nového státu, ale rovněž výrazně ušetřit, a v neposlední řadě čelil tlaku ze strany samotné právnické fakulty. Machoň na sebe vzal komplikovanou a odpovědnou úlohu: provést co nejpřesněji zděděné dílo, a přitom upozadit své architektonické cítění.