Příspěvek se zabývá konceptualizací pojmu nemoc v alegorickém dramatu Karla Čapka. Nemoc v tomto díle plní nejen narativní, ale i hlubší interpretační funkci jako symbol společenského rozkladu a morální krize. Podobně jako v tradičním jazykovém obrazu světa je nemoc pojímána jako antihodnota ke zdraví, která je spojovaná s negativně hodnocenými jevy, jako jsou smrt, stáří, rozklad, ošklivost ad. Dominantní metaforou je NEMOC JE VÁLKA, která je běžná nejen v češtině, ale i v dalších jazycích. Toto schéma zahrnuje další dílčí metafory NEMOC JE NEPŘÍTEL, LÉKAŘ JE BOJOVNÍK a UZDRAVENÍ JE VÍTĚZSTVÍ. V textu se objevují i další konceptualizace, například metafora NEMOC JE BOŽÍ TREST, která ukazuje bezmocnost člověka. Nemoc figuruje v díle rovněž jako zdrojová oblast metafory z oblasti politiky jako STÁT JE ŽIVÝ ORGANISMUS, VŮDCE JE LÉKAŘ a NEŽÁDOUCÍ SPOLEČENSKÉ JEVY JSOU NEMOCI.

Studie zkoumá, jak dichotomie „MY versus ONI“ strukturuje český veřejný diskurz o klimatické krizi. Na základě sedmi ohniskových skupin (2022–2023) interpretovaných prostřednictvím kritické analýzy diskurzu a teorie reprezentace sociálních aktérů (van Leeuwen) ukazuje, že rámce ZAHRNUTÍ/VYLOUČENÍ a AKTIVIZACE/PASIVIZACE umožňují zachytit a spoluutvářet vnímanou naléhavost a přisuzování odpovědnosti za příčiny a dopady klimatické krize.

Cílem analýzy je prozkoumat význam slova pokrok v populárně-vědních časopisech v Československu v letech 1948–1970. Celkem 96 výskytů slova ve 24 článcích je prozkoumáno za pomoci autorské metodiky zvané „sémiotická rekonstrukce znaku“, jejímž účelem je rekonstruovat význam slova skrze analýzu jeho užití. Těžiště metodiky spočívá v lingvisticko-sémiotické analýze a zkoumané aspekty sahají od základních lexikálních vlastností až po hodnoty a ideologii. Analýza odhaluje různé významy slova „pokrok“ a jejich propojení s tehdejší ideologií. Použitá metodika je univerzální a studie zároveň představuje její možný přínos pro další společenskovědní a humanitní obory.

Cílem příspěvku je prozkoumat vybrané konceptualizace jazyka u (budoucích) učitelů češtiny. Text nejprve vymezuje základní pojmy problematiky a následně popisuje provedenou výzkumnou sondu. Celkem 116 respondentům, studentům bakalářského, navazujícího magisterského a rozšiřujícího studia se zaměřením na učitelství češtiny, byl zadán dotazník, který mapoval jejich vybrané konceptualizace jazyka. Výsledky na jedné straně naznačují náklonnost respondentů k jazykové změně a jejich některé poměrně progresivní postoje, na druhé straně se u respondentů projevují některá až přepjatě emocionální vnímání češtiny a důsledně útvarový přístup k jazyku, což je zvlášť patrné u citlivého posuzování postavení a úlohy spisovné češtiny. Ačkoliv někdy bývá význam oborového poznání v učitelských programech zpochybňován, prokazuje se, že od kvalitní lingvistické průpravy v učitelských programech nelze ustoupit.

Konceptuální metafory hrají v politickém diskurzu zásadní roli, protože usnadňují komunikaci politiků s veřejností. Tyto metafory pomáhají vysvětlit složité politické problémy a prezentují je pro recipienta srozumitelnějším způsobem, vytvářejí emocionální spojení mezi politikem a publikem a posilují atraktivitu sdělení, protože použití silné a výstižné metafory může posluchače přesvědčit o správnosti určitého politického postoje nebo opatření. Jednou z nejproduktivnějších konceptuálních sfér v politickém diskurzu je sféra JÍDLO. Národní kuchyně je nejstarší součástí kultury lidí a jejich jazykového obrazu světa. V moderním českém politickém diskurzu se jako konceptuální metafory hojně používají názvy typických potravin a pokrmů české kuchyně (např. POLITIKA JE GULÁŠ, MOC JE KOLÁČ atd.). Důležitým rysem používání konceptuálních metafor se zdrojovou sférou JÍDLO v českém politickém diskurzu je snaha mluvčího ukázat svůj negativní postoj k situaci nebo jevu.

Czeski sufiks -(k)yně i polski -ini/-yni mają wspólne pochodzenie oraz funkcję (tworzą formacje żeńskie). Warto zatem przyjrzeć się, jak te formanty funkcjonują we współczesnych językach. W tym celu poddano analizie materiał ze źródeł internetowych i leksykograficznych rejestrujących najnowsze słownictwo. Zebrany materiał analizowano pod kątem pochodności słowotwórczej, regularności semantycznej, kwalifikacji stylistycznej oraz przynależności do grup znaczeniowych.

The aim of the paper is a comparative analysis of selected aspects of the singular styles of the historical epics Šárka by Jaroslav Vrchlický (1853–1912) and Ctirad Julius Zeyer (1841–1901); classical authors of Czech literature from the so-called Lumira generation of the second half of the 19th century. The juxtaposition of thematically similar texts allowed for a more pronounced identification of the characteristic features of the singular styles of both poets, possibly the specificity of their historical and mythic epic poetry, ideally the stylistic dominance of the authorial styles of Jaroslav Vrchlický and Julius Zeyer in mutual comparison. In order to achieve the set objectives, the methods of comparative and mathematical stylistics were used.