Recenze slovníku "Moderní česká divadelní hra (1896–1945). Mezi textem a inscenací (slovník děl)" identifikující hlavní přednosti a negativa projektu.

In recent years, theatre has increasingly integrated technology, with scholars exploring concepts like 'liveness' and 'mediatization' (AUSLANDER 1999), 'presence' (POWER 2008), and 'intermediality' (DERES 2015). However, these discourses have often overlooked puppetry as a medium. This paper argues that it is time to include puppetry in these discussions, particularly where live acting and digital tools intersect. Examining the production Dekameron2023 (Budapest Puppet Theatre), the paper uses Bolter and Gursin's concepts of immediacy and hypermediacy and proposes to explore the interplay of the 'corporeal' (referring to the performer's body, whether puppet or flesh) and the 'intangible' (digital, virtual), celebrating the live human agency in digital-age theatre.

Studie se zabývá kulturním fenoménem vojenských reenactmentů, širší veřejnosti známým především díky populárním ukázkám tzv. bitevních rekonstrukcí. Tento fenomén byl donedávna kvůli svému divadelnímu charakteru považován za historiograficky nebo epistemologicky nerelevantní. Autoři využívají napětí mezi tělesností a minulostí jako příležitost k interdisciplinárnímu výzkumu vojenského reenactmentu, prezentují jej jako spleť komplexních činností a nahlížejí na něj z různých perspektiv humanitních a sociálních věd. Cílem autorů je seznámit čtenáře s komplexitou tohoto fenoménu a vytyčit některé klíčové otázky týkající se reenactmentu, které mohou být zodpovězeny s využitím přístupů divadelních a performančních studií.